O plemeni ACD/About ACD breed

V zemi původu - Austrálii se tradují již zažité citáty, které "honáky" perfektně vystihují:
"Dříči se srdcem na dlani" prozrazuje, že jejich nasazení pro jakýkoli úkol je absolutní a jejich oddanost "svým" lidem bezbřehá. Kdykoli pro vás udělají cokoli, svoji práci udělají beze zbytku, provedení bude precizní a jejich láska opravdu JE vyjímečná. Z čehož vyplývá pro jejich majitele vážný závazek. Musí je přijmout přímo do svých srdcí a věnovat jim svůj čas a zaměstnání. Tím ale pro sebe samé udělají nejlepší, co mohou.
"Mistrovský manager otevřených plání" je věta, která vystihuje schopnost honáků vnímat každou situaci z mnoha perspektiv, které umí sloučit, vyhodnotit, provázat a zorganizovat. Takže vnímat vedení pána na koni a zároveň jednotlivých dobytčat ve stádě, které bude hnát tam, kam pán určí, jakož i vyhledávání ztracených lidí v sutinách jsou pro tyhle psy výborným zaměstnáním, ve kterém může rozvinout své schopnosti a vlohy.
"Je jediným psem, díky kterému přežijete v buši". Takhle se o honácích vyjádřil jeden z jeho tvůrců sir Robert Kaleski. Z téhle věty vyplývá, že přírodní instinkty a vrozená obrana a ochrana svého člověka jsou jim dány coby samozřejmost.
"Když není Australák, je "jenom" pes". Mýlil by se člověk, který by tenhle výrok chápal, jako aroganci vůči ostatním plemenům. Těžko jí ale vysvětlit člověku, kterému chybí srovnání..........

In the country of origin - Australia have been handed down already experienced quotations that "ACD" perfect match:
"Toilers with open hearts," shows that their commitment to any task is absolute, and their dedication to "his" people boundless. Whenever they do anything, they do their job completely, will perform precise and their love really IS exceptional. From which it follows for its owner a serious commitment. They must be accepted directly into their hearts and give them your time and work. But for themselves they do the best they can.
"Master manager of open plains," is a phrase that describes the ability of ACD perceive every situation from many perspectives that can merge, evaluate, organize and interconnect. So perceive leadership of the man on horseback the same as individual cattle in the herd, which will race where the master determines as well as search for missing people in the rubble, they are excellent dogs for these jobs, which can develop their skills and talents.
"It's the only dog ​​that makes you survive in the bush." That's how the Heelers are expressed by one of its creators Sir Robert Kaleski. This sentence shows that natural instincts and innate defense and protection of their human are given to them as a matter of course.
"When there is no Heeler is "only"a dog". Is wrong a person who would understand this statement as arrogance toward other breeds. Hard to explain to a man, who has no comparison ..........

Toto plemeno oficiálně existuje 110 let, ale jeho historie se datuje již od roku 1800. Pochází z Austrálie. Jeho tvůrci jsou kolonisté z Anglie, ne nadarmo nazývané chovatelskou Honáckou velmocí. Z dovezených plemen, vedeni nutností přizpůsobení se té nejdrsnější realitě života ve svérázné australské přírodě a přilitím krve původních obyvatel Austrálie - dingů, vznikl naprosto neobyčejný pes. Jeho původní poslání vyžadovalo všestranné schopnosti nejen v pojetí dnešního pohledu na všestrannost jako takovou. Pracovní vlohy, houževnatost, dominanci vůči dobytku, víc než spolupráci, empatické napojení na lidi a koně, schopnost ochrany stád i obydlí. Jeden z jeho nejslavnějších tvůrců Sir Robert Kaleski o něm prohlásil: "Je to jediný pes se kterým přežijete v buši."

Australský honácký pes (ACD) je střední, silný, zemitě stavěný, jehož zbarvení a patrová srst jsou světově jedinečné. ACD byl vyvinut kvůli kontrole divokého dobytka ve skupinách několika stovek na rančích, v přírodním terénu nespoutané divočiny a zároveň v ulicích velkoměsta Sydney na tržištích s dobytkem. Tyto okolnosti stály v cestě všem tradičním pracovním plemenům. ACD jsou nezávislý myslitelé a jen jednou(!) trénovaní jsou schopni s absolutní brilantností zvládnout všechny své úkoly. Jsou vysoce inteligentní, schopni sami komplexně řešit dané úkoly, perfektně vytipují zvířata ve stádě, která dělají problémy, a v tom samém čase jsou milými a něžnými vychovateli a ochránci telátek a jehňátek. Zcela výjimečná je jejich touha potěšit a uspokojit svého pána a vřelé až empatické napojení na něj. Dobytkářům nahradí až čtyři pracující muže na koních.
Plemena začleněná do původního tvůrčího programu: Smithfieldští honáci z mastných trhů v Londýně spáření s domorodými australskými dingy zrodili tzv. Timminsovy "kousáče". Byli tišší, ale kousaví. Kvůli zjemnění přišly kolie. V roce 1840 pan Thomas Hall z Muswellbrooku v Novém Jižním Walesu dovezl do Austrálie pár "Modrých hladkosrstých Náhorních Kolií". Křížením s Dingy vznikli modří nebo červení psi, kteří byli vynikající v nahánění. Brilantně se pohybovali po hřbetech dobytka, nazývali je Hallovi Pataři (Hall's Heelers - rok 1870). Na začátku sedmdesátých let 19. století pan Davis s kolegy přikřížili do těchto psů trochu krve bullteriéra, ale většina těchto kříženců nevyhovovala kvůli pevnému zákusu do dobytka. Bratři Jack a Harry Bagustovi křížili Hallovi Heelery s dalmatiny pro využití lásky dalmatina ke koním a ke svému pánovi. Pro posílení pracovních schopností přichází na řadu "Black & Tan" Kelpie. Tohle finální křížení přineslo výsledný typ plemene, majícího dodnes "Tan" znaky na těle. V roce 1902 Sir Robert Kaleski vytvořil první standard pro plemeno Australian Cattle Dog. V roce 1940 Dr. Allan McNiven, australský veterinář, použil znovu krev Dinga do ACD, ale kvůli nežádoucímu zjemnění těla a temperamentu byli Královskou radou Zemědělské psí společnosti tito jedinci odstraněni z registru.

Australští honáčtí psi se vyskytují ve dvou základních barevných variantách: modrá a červená. V obou případech není zbarvení jednotné. Zřetelné zbarvení australského honáckého psa je výsledkem bílých a šedých chlupů důkladně roztroušených mezi červenými a černými chlupy. V přísadě do primárního zbarvení australského honáckého psa se také ukazují místa s jednotnou nebo téměř jednotnou barvou, většinou znatelná u jednoho nebo obou očí. Červená je geneticky dominantní barvou australského honáka a je složena z mixu červených a bílých chlupů, což vede k zázvorovému zbarvení. Další častou barvou australského honáka je modrá, která je tvořena z mramorování černých, šedých a bílých chlupů po celém těle. Modří psi by měli mít buď modrou srst s černými fleky nebo modrou srst s červeným pálením. U tohoto typu by neměly být červené znaky jinde, než na končetinách. Většina australských honáků má na čele bílý pruh nebo bílý flek nazývaný Bentley Mark. Podle legendy jej totiž měl čistokrevný pes pana Bentleyho a od něho toto znaménko přešlo na všechny australské honáky. Občas také mají bílou tečku na ocase a bílou skvrnku na hrudi. Štěňata se rodí bílá a teprve postupem času tmavnou.

Australian Cattle Dogs exhibit two accepted coat colours: red and blue, though the miscolours of chocolate and cream do occur. Blue dogs can be blue, blue mottled, or blue speckled with or without black, tan, or white markings. Red dogs are evenly speckled with solid red markings. Both colours are born white (save for any solid coloured body or face markings) and the red or black hairs grow in as they mature. The distinctive adult colouration is the result of black or red hairs closely interspersed through a predominantly white coat. This is not a roan or merle colouration, but rather the result of the ticking gene. A number of breeds show ticking, which is the presence of colour in the white areas with the flecks of colour being the same as the basic colour of the dog, though the effect depends on other genes that will modify the size, shape and density of the ticking.
In addition to the primary colouration, Australian Cattle Dogs also display some patches of solid or near-solid colour. In both red and blue dogs the most common markings are solid colour patches, or masks, over one or both eyes; a white tip to the tail; a solid spot at the base of the tail, and sometimes solid spots on the body, though these are not desirable in dogs bred for conformation shows. Blue dogs can have tan midway up the legs and extending up the front to breast and throat, with tan on jaws, and tan eyebrows. Both colour forms can have a white 'star' on the forehead called the 'Bentley Mark' after a legendary dog owned by Tom Bentley. Common miscolours in Australian Cattle Dogs include black hairs in a red-coated dog, including the extreme of a black saddle on a red dog; and extensive tan on the face and body on a blue dog, called creeping tan.
The mask is one of the most distinctive features of ACDs. This mask consists of a black patch over one or both eyes (for the blue coat colour) or a red patch over one or both eyes (for the red coat colour). Depending on whether one eye or both have a patch, these are called, respectively, single (or 'half') mask and double (or 'full') mask. Dogs without a mask are called plain-faced. Any of these are correct according to the breed standard, and the only limitation is the owner's preference. In conformation shows, even markings are preferred over uneven markings. Australian Cattle Dogs have a double coat: the short, straight outer 'guard hairs' are protective in nature, keeping the elements from the dog's skin while the undercoat is short, fine and dense.

Speckled znamená skvrnitý.
Mottled znamená strakatý

Vyskytuje se na jakýchkoliv bílých plochách psa, pokud bílá je „vlastní bílá“ , to znamená že je způsobena sérií bílých skvrn a ne chinchila genem. Pokud má pes Ticking gen a nemá žádné bílé místo na těle, efekt nebude viditelný. Genetický kód pro Ticking ještě nebyl objeven, ale má se za to, že je dominantní. Byl mu však přiřazen jeho vlastní locus, ve kterém jak se zdá jsou dva geny: recesivní, čistě bílý gen (t) a dominantní (T). Pes (tt) bude čistě bílý bez fleků. Jelikož má Ticking mnoho podob mezi psy, objevila se myšlenka tzv. částečné nebo nekompletní dominance, která tento jev mnohých odlišností vysvětluje.
Pokud ticking gen (T) ukazuje neúplnou dominanci nad genem čisté bílé (t), potom pes TT by měl mít velmi silný Ticking gen a pes Tt by měl mít lehčí Ticking efekt. Toto se však ukazuje, že není pravidlem u mnoha psů. Existují tedy další aspekty, které ovlivňují Ticking. Obecně Ticking je nejsilnější na nohou a tlamě (nose). Pokud má pes jen slabé vlohy na Ticking, objeví se tento barevný efekt pouze v těchto oblastech, mnohem více než v jiných oblastech na těle. Ačkoliv když má pes velmi slabé fleky, objeví se rovnoměrně na celém těle. Velmi často delší srst může Ticking velmi dobře schovat nebo přemístit. Na rozdíl od nohou nebo tlamy kde je srst kratší je to vidět dobře. Po těle v oblasti delší srsti už méně. Takže tento rozdíl kde je více nebo méně Ticking zbarvení je v tomto případě velmi dobře rozpoznatelný. Barva Ticking velmi dobře koresponduje s barvou oblasti, kterou by ta oblast měla, kdyby tam nebyla žádná bílá. Na příklad, black and tan pes s bílými znaky a Ticking by měl Ticking na svém těle a tan Ticking na svých nohách hrudníku a tlamě (nose), kde by to bylo tan, kdyby to nebyla bílá. Tohle nám velmi dobře ukazuje Canaanský Pes a stejně tak Anglický Setr. Roan je vzor, který vytváří silně strakaté (mottled) bílé plochy. Často je vidět jen malé množství rozptýlené barvy. Toho je výborným příkladem Australian Cattle Dog. Je geneticky black and tan, takže roaning na těle je černý a tan jen na několika bodech. Celý pes by byl bílý, pokud by neměl roaning (grošování). Celkový vliv na černé oblasti je podobný barvě „sůl a pepř“, kterou naleznete na knírači, s výjimkou případů kde máte detailní pohled na srst, a kde byste měli být schopni vidět, že nejsou pruhovaná jako je srst u kníračů. Je vidět, že roaning se skládá z mnoha míst velmi hustě zabalujících většinu bílých míst. To vedlo mnoho lidí k myšlence, že roaning je ve skutečnosti jen velmi silný Ticking. Nicméně jiní věří, že tohle je kontrolováno samostatným genem. Osobně si myslím, že je možné, že existují dva geny – jeden, který způsobuje velká místa s Ticking efekty barev, jako je to vidět u plemen, např. Springer Španěl a druhý, který způsobuje podstatně menší Ticking a fleky. Ať už má jeden z nich potenciál být velmi silný, aby se stal roan, výslený efekt roaningu je jiný. Roan může mít větší místa jako u plemene Basset Bleus, menší místa jako u ACD, kde , protože fleky jsou tak malé, je velmi těžké rozlišit jakýkoliv druh vzoru. Samozřejmě tyhle dva typy ticking a roan mohou být velmi snadno způsobeny modifikátory než úplně samostatnými geny. Černí psi s roaniningem velmi často vypadají jako šedí a jsou obecně nazýváni „blue roan“ (ACD, Basset). Jako u zbarvení Blue Merle, tito psi jsou nazývání modří, ale ve skutečnosti to geneticky modrá není. Obvykle se termín modrá používá u černých psů se zředěným genem, který ředí nos a srst do šeda, oči do jantarova, ale ani roan ani blue merle nemají tento gen. Psi s roaningem nebo Tickingem se obecně rodí bílí a ticking / roaning se vyvíjí jak pes roste. Velmi populární mýtus je, že ACD se rodí bílí kvůli svému předku Dalmatinovi. Ve skutečnosti se rodí bílí, protože mají extrémně bíle zbarvené skvrny s grošovaně bílými oblastmi. U roaningu to trvá trochu déle než se plně vyvine, ale extrémní bílé skvrny jsou tam od narození. Proto se štěňata rodí zcela nebo téměř úplně bílá. Fleky u Dalmatinů mátly genetiky velmi dlouho. Jsou výhradně u tohoto plemene a u žádného jiného psího plemene na světě je nenajdete. Fleky u Dalmatinů a zbarvení harlekýn u Německých Dog nemá nic společného. Dnes je zřejmé, že skvrny Dalmatina jsou modifikací Ticking genu. Toto zbarvení je podobné s Anglickým setrem, kdyby byla jeho srst oholena. Existuje však několik rozdílů mezi fleky Dalmatina a Ticking. Jedním z těch hlavních je, že u Dalmatina jsou skvrny často rozptýlené a ne tak husté na končetinách a tlamě. To vše má pravděpodobně co do činění s modifikátory. Stejně jako podobnost ve vzhledu mezi Dalmatinem a Ticking je mnoho podobných prvků, které naznačují, že jde jen o upravený Ticking gen. Dalmatinové se také rodí bílí a jejich skvrny se rozvíjejí později. Kříženci dalmatinů mají velmi často „barevné masky“ na hlavě nebo na těle. tohle naznačuje, že mají extrémně bílý vzor, to znamená, že skvrny nemohou být způsobeny žádným z bílých genů. Mezi kříženci Dalmatinů se občas objevuje hluchota (extrémní bílá barva je někdy spojována s hluchotou). Kříženci Dalmatinů jsou velmi často Ticking a alespoň co jsem si všímal, žádný z nich není flekatý. Toto naznačuje, že u Ticking v případě Dalmatina jde o recesivní modifikátory (rodič Dalmatin předá po jedné kopii modifikátoru, ale dokud se nepřipustí s jiným Dalmatinem, nebude tam předána další kopie tohoto modifikátoru, takže to nemůže být vyjádřeno).
Informace čerpány z: http://abnormality.purpleflowers.net/genetics/ticking.htm

Ticking is flecks or spots of colour on white areas. It can occur on any white area on a dog, so long as the white is „proper“ white ( i.e. so long as it’s caused by the white spotting series and not by the chinchilla gene). If a dog has the ticking gene but doesn’t have any white areas, there will be no visible effect.
The gene which codes for ticking has not been found yet, but it is thought to be dominant. It has been assigned its own locus – T – and there are generally thought be two genes on that locus. T is the dominant ticking gene, and t is the recessive clear white gene. A tt dog will have clear white with no ticking.
Ticking amount varies greatly between dogs, and this can be partly explained by the idea of incomplete dominance. If the ticking gene (T) displays incomplete dominance over the clear white gene (t), then a TT dog would have heavy ticking and a Tt dog would have lighter ticking. This doesn’t seem to account for all the variation found, however, so there may be other modifiers which affect ticking amount.
Generally, ticking is heaviest on the legs and the muzzle. If a dog has only a small amount of ticking, it will appear in these areas before appearing anywhere else (although occasionally, in dogs with very tiny flecks, they may be evenly distributed over the body). Sometimes, long fur on the body can distort and hide ticking spots, whereas fur on the legs and muzzle is generally short, so this can make the difference between the ticking on the body and on the legs even more noticeable.
The colour of ticking corresponds to the colour that the area would have been if there wasn’t any white there. For example, a black-and-tan dog with white markings and ticking would have black ticking on its body and tan ticking on its legs, chest and muzzle, where it would be tan if it didn’t have white. The Canaan Dog shows this well, and the English Setter is another example.
Roan is a pattern which produces heavily mottled white areas. Often only a small amount of scattered white is visible.
The Australian Cattle Dog above is an extreme example of roan. It is genetically a black-and-tan, so the roaning is black on the body and tan on the points. The whole dog would be white if it didn’t have roaning. The overall effect on the black areas is similar to the „salt-and-pepper“ colour found on Schnauzers, except if you got a close-up look at the hairs, you’d be able to see that they’re not banded like the hairs on Schnauzers are. The Basset Bleus in the other photo show what roan looks like on short-haired dogs. They show that roan actually consists of lots of spots, packed very densely to cover most of the white. This has led some people to believe that roan is, in fact, just very heavy ticking. However, others believe that it is controlled by a separate gene.
Personally, I think it’s possible that there are two genes – one which causes the large ticking spots seen on breeds such as Springer Spaniels, and another which causes much smaller ticks and flecks. Either one has the potential to be heavy enough to become roan, but the resulting roan looks a little different. The larger spots produce roan like the Basset Bleus, and the smaller flecks produce roan like the Australian Cattle Dog, where, because the flecks are so small, it’s hard to distinguish any sort of pattern. Of course, these two types of ticking/roan could just as easily be caused by modifiers rather than completely separate genes.
Black dogs with roaning often appear a greyish colour, and are commonly called „blue roans“. The dogs above are blue roans. Just like with „blue merles“, these dogs are called „blue“ but aren’t actually genetically blue. The term „blue“ is usually used to refer to black dogs with the dilute gene (dd), which dilutes the coat and nose to grey and the eyes to amber, but neither blue roans nor blue merles have this gene.
Dogs with ticking or roan are generally born white. The ticking/roaning develops as the dog grows. This can be rather dramatic, as in the Australian Cattle Dog. There is a popular myth that Australian Cattle Dogs are born white because of their Dalmatian ancestry. In fact, they are born white simply because they have the extreme white spotting pattern with roaned white areas. The roaning takes a while to develop, but the extreme white spotting is there from birth, hence the puppies are completely or almost completely white.
Dalmatian spots puzzled geneticists for a long time. They are completely unique to the breed and do not occur anywhere else in the dog world. Contrary to looks, Dalmatian spots and the harlequin pattern in Great Danes are not related.
It is now fairly certain that Dalmatian spots are in fact a modified form of ticking. If you compare the Dalmatian above to the English Setter up in the section about roan, you’ll see quite a few similarities. The Setter also has quite round and distinct spots, although they’re distorted a little by the long fur. If the fur was shaved, the Setter would probably look very similar indeed to a Dalmatian.
There are, however, a few differences between Dalmatian spots and ticking. One of the main ones is that spots are often more sparse on a Dalmatian, bigger, and do not get more dense on the legs and muzzle. These are all probably to do with the modifier.
As well as the obvious similarity in looks between a dog with ticking and a Dalmatian, there are a few other things which indicate that spots are modified ticking:
– Dalmatians are born white and develop their spots later on.
– Dalis occasionally have patches on their head and/or body. These suggest that they have the extreme white pattern, meaning that the spots can’t be caused by any of the white genes. The high rate of deafness amongst Dalis also supports this (extreme white is sometimes associated with deafness, as in white Boxers).
– Dalmatian crossbreeds are often ticked and never, as far as I am aware, spotted. This suggests that there is a recessive modifier behind Dalmatian ticking (so the Dalmatian parent passes down one copy of the modifier, but unless it’s bred to another Dalmatian, there will never be another copy of the modifier, so it cannot be expressed).
– Sometimes Dalis are born which display some ticking or roaning (effectively „muddying“ the base white). This is probably caused by a slight mutation or error in the modifier, stopping it from working completely.

Hlavy / Heads